Po stopách Habsburků aneb Vídeň 2023

            O prvním dubnovém pondělku se naše němčinářky a naši němčináři vydali do Vídně. Jelikož je to z Lednice, co by kamenem dohodil, cesta uběhla rychle a zanedlouho jsme se ocitli před branami skvostného zámku Schönbrunn, první zastávky naší výpravy. Počasí nám úplně nepřálo – teplota se držela jen na pár stupních nad nulou a na otevřeném prostranství před Schönbrunnem i v jeho zahradách silně foukalo. Brali jsme to však pozitivně – alespoň nepršelo! Útočiště před nepříznivým počasím nám na nějakou dobu poskytly zámecké komnaty. Každý si svým tempem a za pomoci svého audio průvodce prošel tzv. Imperial Tour, tedy jednu ze dvou prohlídkových tras, kde jsme se cítili vskutku jako hosté císaře pána a jeho manželky Alžběty, neboť jsme navštívili nejen audienční, ale i jejich soukromé pokoje. Prohlídku zakončily nákupy suvenýrů ještě v prostorách zámku – v hojné míře děti nakupovaly drobnosti pro své nejbližší, hlavně magnetky s motivem zámku nebo vyobrazením nádherné Sissi, ale i čaje v krásných plechových dózách, voňavá mýdla či propisky na památku. Po prohlídce následoval přesun do zámeckých zahrad a zahřívací procházka k Neptunově kašně
a pak výstup na vyhlídku Gloriette, odkud jsme měli část Vídně tzv. jako na dlani. Na tomto místě se nejeden z nás ocitl na malou chvilku doma, neboť stavba Gloriette nám připomněla „naši“ známou Reistnu.

Protože se na hlavním zámeckém nádvoří konaly velikonoční trhy, dostali žákyně a žáci chvíli osobního volna. K vidění zde byla obří velikonoční vajíčka, ke koupi zase ručně malované kraslice a jiné rukodělné výrobky ze dřeva, keramiky či skla, k snědku spousta kulinářských dobrot, třeba báječný Kaiserschmarrn a různé druhy velkých preclíků. Mám za to, že právě ty byly pro naše cestovatele velkým lákadlem (při obcházení stánků jsme potkávali naše žáky s velkými papírovými pytlíky, do nichž se „precle“ skoro ani nevešly, viz fotogalerie), a navíc si při jejich koupi mohli konečně „zašprechtit“ a v reálu použít fráze, které se v hodinách německého jazyka naučili. Při zpáteční cestě do autobusu se hlavní atrakcí stala živá socha stojící před branou Schönbrunnu, která se s našimi výletníky ochotně fotila, samozřejmě za nějaký ten drobný peníz.

Teplo autobusu při asi 20minutovém přesunu do centra rakouské metropole uvítali všichni. Prohlídku těch nejdůležitějších vídeňských dominant jsme započali u památníku Marie Terezie nacházející se mezi Přírodovědeckým a Uměleckohistorickým muzeem. Vzpomněli jsme na život Marie Terezie, chotě Františka a jejich děti, zejména na Josefa II. a jeho reformní snahy. Naše putování pokračovalo kolem Hofburgu k vyhlášené cukrárně Demel, dále přes ulici Graben až na Stephansplatz, kde nás přivítal monumentální Stephansdom. U vyhlášené prodejny s cukrovinkami Heindl pod portrétem Sissi jsme se podruhé rozešli, neboť byl ze strany žáků vznesen požadavek na další rozchod, a to v momentě, kdy uviděli logo McDonald’s. Je jasné, kde většina z účastníků strávila hodinové osobní volno. To uteklo jako voda a všichni jsme se opět sešli pod obrazem Sissi. Nikdo nechyběl, nikdo nepřebýval, a tak jsme mohli pokračovat v našem putování. Podívali jsme se nejprve do samotné Svatoštěpánské katedrály, kde zrovna probíhala zkouška kostelního sboru. Zaposloucháni do tlumených tónů varhan jsme chvíli rozjímali a obdivovali chrámovou výzdobu – vskutku velmi působivé. Další zastavení bylo u kostela Panny Marie zdejšího kapucínského kláštera, kde se nachází císařská hrobka (Kaisergruft), v níž odpočívají Habsburkové. Pak už bylo nutné se pomaličku vracet zpět k autobusu, který čekal na stejném místě, kde nás vysadil. Vydali jsme se cestou kolem Albertiny zase přes Hofburg, stihli se podívat ještě na v dáli se tyčící věže úchvatné vídeňské radnice (Wiener Rathaus) a výpravu zakončili u budovy parlamentu, kde se s námi rozloučila krásná Pallas Athéna.

Účelem našeho zájezdu bylo nejen poznat ty nejznámější památky, o kterých jsme si říkali v hodinách dějepisu a němčiny, ale také nasát velkolepost a atmosféru města, které si každoročně obhajuje svůj status jednoho z nejlepších evropských měst pro život v Evropě, mimo jiné i díky své rozsáhlé zeleni, což jsme si ostatně ověřili při procházkách vídeňskými parky. A vůbec nevadí, že jsme v mnohých z nich ještě nemohli spatřit koberce rozkvetlých květin a obdivovat tak umění vídeňských zahradníků a zahradních architektů – věřím, že tato příležitost se našim žákyním a žákům brzy zase naskytne a většina z nich sem zamíří znovu! Doufám také, že motivace k dalšímu pilnému studiu německého jazyka je po této exkurzi ještě větší.

Všichni účastníci zájezdu si zaslouží velkou pochvalu za kázeň a aktivitu – během prohlídky odpovídali na dotazy a sami také kladli zvídavé dotazy.  To vše přispělo ke skvělé atmosféře po celou dobu exkurze.

Bis bald!

Za doprovázející vyučující

Mgr. Nikola Zavadil