Historie: Německá škola

První zprávy o školním vyučování v Lednici pochází z doby kolem ro. 1500. školu navštěvovalo 15 – 20 chlapců, učili se číst, psát a počítat a za vyučování platili ročně jeden zlaťák. Časem žáků přibývalo, zvlášť po roce 1774, kdy nový školní řád zavedl povinnou školní docházku, která se v Lednici týkala 191 dětí. Už nestačila jedna učebna, budova školy se musela zvětšit. Byla velmi jednoduchá, postavená tím nejlevnějším způsobem, krytá slámou a s lavicemi, které tvořilo prkno položené na špalcích. I tak škola několikrát zanikla, buď zanedbáváním, nebo požárem. Bývala opracována, přestavována, vždy ale zůstala malá, vlhká a nepřívětivá.

Už roku 1814 přišel do Lednice knížecí správce Kajetán Ortwin a jeho zásluhou byla vybudována nová školní budova. Záhy už zase počtu žáků ale nestačila. Dnes je v její budově (snížené o patro) informační centrum.

Náhradou za pozemky poskytnuté obcí k rozšíření parku nechal kníže Jan II. postavit tři novostavby – radnici, školu a učitelské byty. Budova nové školy byla otevřena 5. října 1885. Konečně měla Lednice důstojné a dostačující školské zařízení. Mělo šest pěkných tříd, učebnu pro výuku ženských ručních prací, tělocvičnu, kabinet na pomůcky, konferenční místnost, kancelář ředitele, pod schody kapli se sochou Panny Marie, pokoj jednoho učitele a několik záchodů.

Ve škole pracoval jeden vrchní učitel, tři učitelé, dva podučitelé a učitelka ručních prací. V roce otevření této školy bylo zapsáno 403 žáků, z toho 26 židovských.

V roce 1920 byla k radosti německého obyvatelstva zřízena trojtřídní smíšená měšťanská škola s německým vyučovacím jazykem. Do první třídy měšťanky se přihlásilo 43 dětí. Vedl ji odborný učitel Hans Hlobil. V roce 1923 byla škola elektrifikována z elektrického vedení knížete.

Autor: Mgr. I. Špatková